Lovec Démonů část 3

13. února 2011 v 10:33 | Sharten |  Démoni
 Ezechiel kráčel ke vsi a sledoval okolí. Bylo tu až příliš ticho na to, že bylo skoro poledne a nikde kolem nehlesl ani ptáček.
"Pane, něco tu nehraje, ale nejsem si jistý, co to je," promluvil konečně Breas. "Taky to cítím, starý příteli, jen doufám, že po nás neskočí další démon, než dojdem do vsi, vypadá to, že tady budem mít ještě hodně práce," odpověděl Ezechiel a pokračoval v cestě. Po asi dvouhodinové cestě přišel k okraji vesnice, kde si jej najali na zabití démona, jakmile udělal krok do vesnice, zastavil se a položil ruku na jílec meče. Měl pocit, jako by vstoupil do jiného světa. Domy byly pobořené, některé stále hořely a všude kolem ležela těla mrtvých vesničanů, podle ztuhlosti a vzhledu usoudil, že k tomu došlo už v noci, ale než vstoupil do vsi, ničeho si nevšiml.
"Breasi, co cítíš?" Pronesl chladně a jednou rukou vytasil svůj meč.
"Vypadá to na jednoho z mocných démonů, ale ti by tu být neměly. Když byla brána zapečetěna, zůstali venku jen dva a ti se zabili navzájem, pane."
Ezechiel zaskřípal zuby a opatrně procházel vesnicí.
"Pane, stůjte, cítím za námi velkou moc a taky hodně hněvu." Ezechiel se prudce otočil, ale když byl v půlce obratu, udeřilo ho něco velmi silně do pravé paže, až v ní něco zapraskalo, celým tělem mu prošla skoro ochromující bolest.
"Vítám tě zde, ty, jenž nosíš nebeskou čepel rozsudku. Jak se ti líbí moje mistrovské dílo?" Promluvila postava stojící deset metrů od Ezechiela veselým hlasem mladého chlapce.
"To je tvoje práce, Démone? Proč si je povraždil?" pronesl Ezechiel a snažil se mluvit klidně a nedat na sobě znát bolest, kterou cítil v rozdrceném rameni pravé paže.
"To proto, že jsem tě očekával, vždyť víš, jak rádi vás my vítáme v naší blízkosti," mladík se usmál, "A taky proto, abych tě rozhněval a donutil tě bojovat naplno." Úsměv na tváři mladíka se démonicky zkřivil, když zpoza svých zad vyndal ruku a v ní držel balíček, který se vrtěl a slabě sténal. "Nemluvně.." Ezechielovy oči se zúžily do malých čárek a cítil, jak jeho hněv narůstá.
" Propusť tu nevinnou duši, démone, a dostaneš, čeho si žádáš!" vykřikl Ezechiel vztekle a postavil se do střehu. Démon se na Ezechiela podíval a pak pohledl na uzlíček v ruce. "To není stále to, co chci, Ezechieli," pronesl démon chladně, pozvedl druhou ruku a prudce vrazil prsty, které se při pohybu proměnily ve spáry, do dětského tělíčka. Ezechielovi začala vřít krev v těle:
" Tohle ne, to není možné, přece to dítě nezabil jen kvůli mně…" prohnalo se jeho myslí a jeho hněv nabíral podobu větru kroužícího kolem něj v kruhu a stále zrychloval. "Za tohle tě zabiju a tvojí duši spálím, místo toho abych jí poslal zpět do pekel!"
Démon se usmál a sledoval Ezechiela: "Pokud si myslíš, že to zvládneš, ty, jenž si byl vytvořen námi a postavil ses proti nám." Démonův hlas zněl jako z jiného světa - hluboký, opovržlivý a posměšný. Pak se démon začal měnit, kůže na jeho těle začala praskat a tělo se zvětšovalo, ze zad mu vyrazila dvě ohromná blanitá křídla v rudé barvě a ocas dlouhý skoro dva metra plný ostrých trnů, paže i nohy se zvětšily skoro dvojnásobně a prsty se zakončily dlouhými a jako břitvy ostrými drápy, hlava se zvětšila dvojnásobně, tvář mladíka se zdeformovala a protáhla do démonických rozměrů a po vrcholku hlavy vyrašily rudé rohy.
Když se růst těla ustálil, byl démon vysoký skoro tři metry.
"Jsem Kazarus, ničitel, pojídač duší," pronesl zcela klidně démon a sledoval, co se děje kolem Ezechiela. Ten celý zmizel v oblaku černého prachu, který kolem něj vířil neuvěřitelně rychle. Jediné, co démon mohl skrze prach vidět, byla silueta lidských proporcí vznášející se patnáct centimetrů nad zemí. Pak se najednou za siluetou objevila dvě mohutná křídla, která máchla směrem k démonovi a prach kolem siluety se k němu rozletěl jako sprška šípů. Démon zavyl bolestí, jak se mu drobné částečky prachu s neuvěřitelnou bolestí zaryly do těla. Když znovu pohlédl na Ezechiela, stála proti němu postava v černé zbroji, černé vlasy kolem něj vlály jako by byly živé, ze zad mu vystupovaly dvě černá pernatá křídla, pokožka byla bílá jako sníh a oči, které spatřil, byly jako sama čerň nicoty.
"Chtěl si mě v plné síle? Tady jsem. Teď tě zničím, ty zmetku," uchopil jílec meče, který levitoval vedle něj a jedním máchnutím křídel vyrazil vstříc démonovi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama