Lovec Démonů část 2

25. ledna 2011 v 13:49 | Sharten |  Démoni
Když po hodinovém pochodu došli k Ústí malé jeskyně Saya vešla dovnitř jako první, poté co dovnitř vkročil Ezechiel, zatajil se mu dech, to co z venku vypadalo, jako jeskyně zevnitř vypadalo jako útulná místnost dřevěného srubu s postelí kamennými kamny a stolem s židlí, podlaha byla pokryta jemnou kůží z medvěda a různě podél zdí byly naskládány věci k běžnému životu. "Máš to tu opravdu krásně zařízené Sayo nikdy bych něco takového nečekal ." Pronesl užasle . "Děkuji dávala sem to tu do kupy sama , nemáte hled?" usmála se na něj mile . Jen mlčky přikývl a došel ke stolu kde se posadil na židli. " Myslím, že sme našly co sme hledali než sme vzali tu práci ve vsi pane, mněl byste jí to předat ." promluvil náhle Breas. Když dívka zaslechla jeho hlas málem upustila pánev i s obsahem na zem a zmateně se rozhlížela po místnosti. "Kdo to mluvil?"  zdála se dosti rozrušená . "Omlouvám se za jeho způsoby, jmenuje se Breas a je to démon pomocník, kterého sem zdědil já po svém otci, který byl přítelem tvého otce nemusíš se ho bát neublíží ti."Pomalu sundal z pravice rukavici a ukázal dlaň dívce.  Z dlaně vystupovala skoro lidská tvář v patřičné velikosti až na to, že mněla nepřirozeně velká ústa. "Omlouvám se za své chování slečno nejsem vaším nepřítelem a bylo nezdvořilé a nerozumné promluvit dokud se můj pán nerozhodl vás o mě informovat". Pronesl Breas kajícně. Dívka pozorovala tvář na dlani svého hosta lehce šokována tím že je to živé a mluví to lidskou řečí. "Ehm… v pořádku jen sem se polekala, nikdy sem o démonech pomocnících neslyšela… nemáte taky hlad?" zeptala se hned jak se vzpamatovala. " Ne děkuji já už sem dnes večeřel a myslím, že více bych už nesnědl." usmál se Breas. Poté co domluvil, Ezechiel zvedl ze stolu rukavici a opět si jí nasadil, poté sáhl někam pod svůj černý plášť, po chvíli vytáhl ruku ven a držel v ní proužek hnědé kůže kterou si stáhl své černomodré vlasy aby mu nepadaly do obličeje. "Nemáš tu místo, kde bych se mohl opláchnout? Nerad bych tě pohoršoval tím, že si sednu k jídlu zašpiněný od krve a bláta." pronesl a podíval se na Sayu. Ta jen přikývla a ukázala  do rohu místnosti na koženou zástěnu. "Je tam voda a provizorní vana a nějaké ty osušky." pronesla potichu a dál se věnovala přípravě jídla. Ezechiel zmizel na několik minut za zástěnou, když se vrátil byl opláchnutý a voněl po bylinách. "Děkuji, to sem přesně potřeboval ."  usmál se na Sayu  a posadil se ke stolu. Saya před něj položila úhlednou dřevěnou misku a lžíci s voňavým pokrmem, sama se pak posadila na druhou židli a oba se pustily do jídla. Po jídle Ezechiel sklidil ze stolu a posadil se zpět. " Je tu něco co, co ti musím předat je to tvé dědictví po otci. "Sklonil se k batohu a vytáhl z něj předmět dlouhý něco přes půl metru zabalený v rudém plátně, a opatrně jej položil na stůl před Sayu. Dívka pomalu rozbalila plátno zcela mlčky a na stole před ní ležel krátký meč s plamínkovou čepelí ukovaný z rudého kovu  zdobený zlatem a safíry. "tohle my zanechal otec?" pozorovala Saya meč a přejížděla po něm opatrně rukou , jako by se mněl každou chvíli rozplynout . "Ano, původně sem tě sem přišel hledat, abych ti ho předal. To že tu sou démoni sem zjistil, až když sem přišel tak sem přijal zakázku na jejích hlavy." Usmál se na Sayu. " Tvůj otec říkal, že stačí když ho vytasíš a budeš vědět co a jak." Saya ještě chvíli meč pozorovala a pak jej pomalu zvedla a vyjmula ho z pochvy, jakmile držela jílec obnaženého meče v rukou tělem jí projela vlna energie, měla pocit, jako by slyšela otcův hlas, jak jí žehná. V mysli se jí vybavilo vše o používání meče, jako by s ním cvičila celá desetiletí. Když první opojný pocit odezněl cítila se unavená, ale spokojená. Pak si s Ezechielem povídaly dlouho do noci a nakonec šli spát. Když se Ezechiel ráno probudil měl na stole připravenou snídani a u postele  vyprané oblečení, i když bylo ráno prádlo již bylo suché. Ezechiel se pousmál a šel se opláchnout, pak se oblékl do černé plátěné košile, hnědých kožených kalhot a na vrch si oblékl koženou zbroj z černé kůže démona s tepáním z platiny, v klidu se  nasnídal a připravil si věci k odchodu. Když byl připraven vešla do jeskyně Saya s košíkem čerstvých hub a párem ryb. "Musím teď dokončit práci Sayo, ale hned jak to bude hotové tak se sem vrátím, souhlasíš?" Saya trochu posmutněla, ale přikývla. "Dobře, ale bud prosím buď opatrný, nechci aby se ti něco stal, já… cítím se bezpečněji když si poblíž." pronesla potich a začala se červenat. Ezechiel se na ní mile usmál a pohladil jí po tváři. "slibuju, že budu opatrný." Pak vyšel ven a zamířil ke vsi, plášť za ním vlál v raním větru, jen místo, kde vysel jeho jeden a půl ruční meč bylo přitisknuté k jeho tělu. Saya se za ním dívala dlouho do poledne, i když už jej nemohla vidět a po tváři jí stékaly slzy a rty se pohybovaly v tiché modlitbě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Long Long | 25. ledna 2011 v 19:04 | Reagovat

Hmm.. Zvláštní.. :)

2 Sharten Stříbrný vlk Sharten Stříbrný vlk | 27. ledna 2011 v 17:36 | Reagovat

co myslíš tím zvláštní?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama