Lovec Démonů část 1

22. ledna 2011 v 14:53 | Sharten |  Démoni
Byl krásný večer, vesnice se pomalu ukládala ke spánku, aniž by někdo tušil, co se děje vysoko na vrcholku hory nad vesnicí.  Stál tam jako by byl smířen se smrtí a v ruce třímal meč Osudu. Proti němu stála bytost z pekel, místo očí měla jen dvě ohnivé koule, a při každém výdechu jí z úst ukápla kyselina. Bestie byla vysoká 150 cm a měla tělo porostlé tmavou šupinatou kůží. Po chvilce vzájemného pozorování se proti sobě oba protivníci vrhli jako dva stroje na smrt.
Jeho meč se střetl s drápy bestie, až odlétly jiskry. Muž se pod náporem zašklebil, nečekal, že bude bestie tak silná. Na tváři bestie se rozhostil vítězný úsměv.
 "Konečně jsem tě dostal, ty jeden zatracenej démonobijče." Pomalu tlačil muže k zemi.
"To si jenom myslíš, ty bestie."
Usmál se muž poťouchle: " Nikdy nepodceňuj nepřítele." Volnou ruku přiložil démonovi k paži a ta odpadla. Rána vypadala jako by paži něco ukouslo, démon zařval bolestí a odskočil od muže. Jeho černá krev skapávala na zem. Tam, kde dopadla na zem, se zvedl obláček kouře, jak spálila to, čeho se dotkla.
"Ty zatracenej bastarde, co jsi vlastně zač!" vykřikl démon a zběsile se rozběhl k dalšímu útoku. Muž se klidně zvedl, vypadalo to jako by se démon pohyboval hrozně pomalu, když byl na dosah, tnul mečem a oddělil hlavu démona od trupu. Tělo se bezvládně sesunulo k zemi, kde se začalo rychle rozpadat, až zbyly jen kosti. Muž se sklonil k ostatkům a zvedl lebku:
"Opravdu to byl ten démon, co tuhle vesnici sužoval tak dlouho, Breasi?" promluvil tiše.
"Co jsem poznal z jeho paměti, tak ano, pane, ale myslím, že on nebyl ten, kterého lidé vídaly, jak zabíjí vesničany," ozvala se odpověď od mužova pravého zápěstí.
"Takže se tu ještě zdržíme, dokud nebudem mít jistotu. Ráno si sem přijdou pro tuhle ohavnost. Jak hluboko ještě klesnou? Co myslíš, starý příteli?"
Jeho hlas byl melodický a klidný, jako by před pár okamžiky nebojoval o holý život.
"To netuším, můj lorde, ale teď se mějte na pozoru, někdo nás sleduje z toho houští za vámi. Je to člověk, ale ne tak úplně," odpověděl tiše Breas. Muž zvedl rukavici a nasadil si jí na pravé zápěstí, pak se klidně otočil ke křoví:
"Ať si kdokoliv, vyjdi ven, neublížím ti. Jen nemám rád, když mě někdo sleduje a ani se nepředstaví." Křoví se pomalu rozhrnulo a vyšla z něj dívka, asi 17-ti letá, s rudými vlasy a zelenomodrýma očima, vysoká 165 cm, oblečená jen v kožené sukni a pásu z kůže přes hrudník.
"J-já se moc omlouvám, nechtěla jsem vás špehovat, ale měla jsem strach," lehce se jí třásl hlas, "prosím, neubližujte mi, já nejsem jako ten co jste ho zabil…," vyhrkla najednou zcela nesmyslně,  ,,…přísahám, že já vesničanům neškodím, zajdu si akorát někdy koupit něco k jídlu, jinak je nechávám v klidu." Dívka se roztřásla a sesunula se na kolena. Muž k ní pomalu vykročil: "Neříkal jsem náhodou, že ti neublížím? Kdopak jsi a kdo byli tvoji rodiče?" pronesl uklidňujícím tónem hlasu. Došel k dívce a upřeně jí sledoval.
Dívka se na něj podívala vlhkýma očima plnýma strachu: "J-jmenuji se Saya a moje matka byla švadlenou ve vsi… Můj otec byl Behetriel." Muž se pousmál a posadil se před dívku:
,,Pak ani není důvod, aby ses mě bála. Znal jsem kdysi tvého otce a vím, že jeho potomek by nikdy neublížil lidem. On byl tím, kdo se postavil Pandemoniu v dobách války, to on naučil lidi bránit se démonům. V očích všech mých kolegů je to hrdina a ochránce všeho lidstva," pronesl lehce zasněně, jako by vzpomínal na něco, co se odehrálo už kdysi dávno.
"Vy jste znal mého otce?" dívčin hlas se zadrhnul, "Víte, já jsem ho nikdy nepoznala, zemřel dřív, než jsem se narodila a vím o něm jen to, co mi vyprávěla matka, než zemřela."
Muž se postavil a došel pro svůj batoh: "Nevíš o nějakém místě poblíž, kde bych mohl přečkat noc, Sayo?" Usmál se na dívku, co nejvlídněji uměl.
"No, kousek odsud je malá jeskyně, kde bydlím, pokud vám nevadí, že budu poblíž, tak tam můžete přespat." Promluvila Saya potichu.
"Dobře, pokud tě nebudu obtěžovat svou přítomností, rád pozvání přijmu. A jsem to nezdvořák, já se nepředstavil! Mé jméno je Ezechiel… Kdysi jsem se učil od tvého otce našemu řemeslu." Hluboce se uklonil, jako by ona byla nějakou šlechtičnou, a to způsobilo, že dívka celá zrudla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sephitan Sephitan | 24. ledna 2011 v 12:40 | Reagovat

Zdravím,

musím uznat, že popis bytosti je vskutku solidní a první díl mě jistě nabudil k přečtení i dalších..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama