Zelený pamen a Stříbrná záře část 6

5. prosince 2010 v 21:56 |  Dračí příběhy
Pak zašátral v paměti a začal odříkávat kouzlo nevídané síly. Jeho řeč zněla podivně, jak jí komolila obrovská morda plná špičatých zubů, přesto se snažil odříkat vše správně. Gramill jen ohromeně zírala, konce jejích křídel se zdály podivně zplihlé, jejich čerň nebyla tou všepohlcující temnotou.
Když dokončil kouzlo, začala se skála zachvívat, ze stropu padaly kousky suti, zářící kameny pohasínaly. Tam, kde pod touto jeskyní byla třetí, se propadla podlaha. Pak se masiv nad nimi začal uvolňovat a čaroděj směřoval svou sílu tak, aby vše padalo k jihu. Kamení sesouvající se ze svahu dolů s sebou odneslo mrtvé tělo, pak se i podlaha pod dračicí začala drolit. Nad ní se však už uvolnil prostor dost velký na to, aby vylétla ven.
Vesničané, překvapení náhlým zamětřesením, udiveně hleděli tam, kde byl po celý jejich život vrchol hory. Nyní odtamtud vylétla jako zelenomodrý blesk dračice, kterou včera viděli s "jejich" drakem. Za ní vyletěl k obloze rozmazaný stříbrný obrys.
Neschopni pohybu sledovali, jak stříbrný stín dohonil dračici, potom byl vidět rozmazaný chumel barev. Nakonec hleděli na zelenomodré tělo, padající do divočiny za horou. Zároveň spadly poslední vratké zbytky kdysi vysokého vrcholu a s posledním z nich skončilo i zemětřesení.
Hnán touhou po pomstě vylétl za dračicí ven. Dalo mu to trochu práce, neboť byl přeci jen větší než ona, ale jakmile se dostal do volného prostoru, zamířil za ní.
Skoro jí dohnal, když se otočila. Snažila se ho zranit, nebo aspoň mu natrhnout kůži na křídlech, aby spadl dolů. Všechna její snaha však byla marná, když se protáhl mezi jejími drápy a silné čelisti, osázené řadami ostrých zubů, pronikly kůží na jejím krku a roztrhly tepnu.
Teplá krev mu potřísnila šíji, než pustil umírající dračici. Dopadla na hromadu kamenů, kupící se na jižním úbočí hory. Až pozdě si uvědomil, že s ní odešlo i to poslední zrnko pravdy o tom, co se tu stalo mezi nimi třemi.
Potom zahledl dole pod sebou strnulé postavičky v obilných polích. Slétl dolů, aby se rozloučil s těmi, mezi kterými žil tak dlouho.
Nejprve se k němu báli přiblížit, když se však nezdálo, že by chtěl někomu něco udělat, dodalo si několik z nich odvahu a přišli k němu. Byl mezi nimy i hospodský Arn.
Upíral na ně své zářivě modré oči, připomínající letní oblohu, zatímco jim říkal, co všechno musí udělat, když už nebudou mít dračí ochranu. O Šedivci řekl, že zemřel pod sutí, a nikdo se v té chvíli nezeptal, odkud vlastně přišel.
K večeru, když bylo vše řečeno, a děti si dosyta prohlédly a osahaly jeho šupinaté tělo, se vznesl za svitu nejhřejivějších paprsků k mrakům.
Pozorovali ho ze země, dokud nezmizel v houstnoucím šeru - obrovský stříbrný drak s modrým hřebenem, táhnoucím se od nozder až po špičku ocasu.
A za ním se pomalu zavíraly mraky těžké vodou, aby první podzimní déšt smyl prach ze zeleného těla, které leželo na hromadě kamení na jižním svahu podivné vyvýšeniny. Nedaleko od něj, na podmáčené a blátité zemi, spočívalo tělo mrtvé dračice.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama