Prosinec 2009

Zelený plamen a stříbrná záře část 2

6. prosince 2009 v 17:34 | Sharten |  Dračí příběhy
,,Už nebude létat nad vašimi poli," odpověděl stručně a vydal se k volnému stolu poblíž krbu, odkud bylo dobře vidět na celou místnost a kuchyň. Světlo mu dopadalo na tvář, která vypadala příliš mladá oproti šedým vlasům, ve kterých se v záři ohně zdálo lesknout stříbro. Oči měl v barvě zářivé modři podobné polednímu nebi jasného dne.
Nechal si přinést večeři a při jídle pozoroval muže v místnosti. Včera po poledni
za ním přiběhli vyděšení, že drak z hory přelétl nad vesnicí. Strach z nich přímo sálal - strach o rodiny, o úrodu a dobytek. Čekal celé odpoledne a kus večera, než se drak pod rouškou tmy vrátil, a jakmile se vyspal, šel jej navštívit. To bylo brzy odpoledne. Když přišel dnes do hospody, byli muži nejistí, ale bavili se. Teď se uklidnili a radovali se u svých pohárů nad vydařeným počasím a plnými klasy.
Byl ve vesnici už dlouho, déle než si mohli pamatovat i ti nejstarší, které tu dnes viděl ozářené světlem ohně. Přišel s drakem nad hlavou a pomohl vesnici od nájezdů potulných band, kterých v té době bylo v okolí plno. Vesničané za to drakovi dávali sem tam nějakou tu krávu. Potom Dornellovi řekli, že si má hledat svou kořist mezi divokou zvěří.
Dornell se nejdřív ošíval, ale nakonec se podřídil. A vesničané byli spokojeni. Takto se střídaly generace a lidé žili pod ochranou draka, přestože se vždy našel někdo, kdo byl proti, obávaje se útoku draka na vesnici a podobně. Takové buřiče ale spokojená většina naštěstí vždy "přesvědčila."
Nyní se ale musel čaroděj zamyslet. Jeho společník a přítel s šupinatou kůží si našel družku. Ať přemýšlel, jak chtěl, nevzešlo z toho pro vesnici a její obyvatele nic dobrého. Pokud si přivede dračici sem, je více než jisté, že se lidé začnou doopravdy bát. Jeden drak k obraně vesnice stačí, další by jim jen naháněl hrůzu. Když Dornell zůstane se svou vyvolenou kdesi na severu, dříve či později bude žít vesnice opět ve strachu před nájezdníky. A pokud se drak rozhodne zde zůstat bez partnerky, bude jistě mrzutý a tudíž jen málo užitečný.
Takové myšlenky se táhly hlavou osamělé bytosti za stolem u krbu, zatímco pořádala svou večeři. Sedláci v krčmě byli pozorováni zadumaným pohledem zářivých očí. Nikdo z nich nevěděl, že jejich podivný čaroděj, známý jim jako Šedivec, by svého společníka následoval.