Zelený plamen a stříbrná záře část 1

21. listopadu 2009 v 22:49 | Sharten |  Dračí příběhy
"Dornelle, co tě to u všech ďasů jen napadlo, poletovat ve dne mou vesnicí," říkal právě muž v šedém plášti orovskému, tmavě zelenému drakovi. Muž byl vysoký asi šest a půl stopy, štíhlý, vlasy neurčitého odstínu tmavě šedé mu spadaly na ramena. Celkově by působil uctivým dojmem, nebýt jeho společníka, který byl dvakrát tak veliký a celou scénu činil poněkud směšnou. Přesto se zatvářil kajícně, je-li u draka něco takového možno říci.
"Ale no tak. Přece se na mě nebudeš zlobit kvůli malému výletu. Nikomu jsem přece nic neudělal."
"Na tom nesejde," přerušil ho muž, "dohodly jsme se, že nad námi nebudeš létat. Jedině v noci, nejlépe ale vůbec. To už jsi na jihu spořádal všechnu zvěř, že mi musíš za dne strašit lidi?" Hlas se nesl po rozlehlé mýtině, ležící na úpatí lesem porostlé hory. Na druhé straně hory, odkud muž přicházel, ležela vesnice s poli a dobytkem. Výraz draka se v mžiku dokonale změnil. Hranou pokoru vystřídal výraz dotčení, zelený kolos se začal teatrálně procházet po mýtině, obešel ji kolem dokola a postavil se před muže tak, aby jeho hlava byla v úrovni tváře člověka, ale aby jej dechem neodhodil mezi stromy .
"Ale čaroději! Nemůžeš mi přece upřít tu, možná jedinou, šanci namluvit si družku. Víš moc dobře, že někteří draci nenajdou partnerku nikdy. A zrovna, když jsem jednu potkal a zaujal jí, tak mi začneš vyčítat, že létám na námluvy. To přeci nemyslíš vážně!" Jak mluvil, jeho barva se změnila z tmavě zelené na světlou modř. Postavil se na zadní nohy, doprovázeje svou řeč rozmáchlými gesty tlap. Jeho oči, stále v barvě tisového jehličí, se prosebně upíraly na titěrnou postavu před ním.
"Děláš, jako by ti tví lidé nevěděli, že mě mají přímo za kopcem," kývl hlavou k hoře, nejvyšší mezi všemi ostatními v okolí.
Čaroděj ustoupil o krok dozadu a chvíli se na draka mlčky díval. Potom mu odpověděl mírným tónem: "Ano, ano, mně nemusíš vysvětlovat, jak se věci mají. Ale to neznamená, že musíš letat za děvčetem přímo nad mým domem. Mohl jsi nás obletět. Ostatně, těch pár mil navíc by sis ani nevšiml." Ještě, než domluvil, vrhl na draka varovný pohled. Dornell tedy zachoval mlčení, jeho oči byly ovšem plné vzdoru. Potom cosi zamručel v řeči draků, otočil se na patě, roztáhl svá mohutná křídla a odletěl na jih, ulovit si nějakou večeři. Muž chvíli pozoroval vzdalující se bod, povzdechl si a vydal se na cestu zpět do vesnice.
Když dorazil na malé náměstíčko, volný plácek v kruhu domků s kamennou podezdívkou, slunce se již sklánělo k západu. Rozhlédl se a pak zamířil k největšímu stavení.
Když otevřel dveře, po tváři se mu rozlilo přívětivé světlo z velkého krbu naproti. U stěn stály stoly s hrubými lavicemi, u nichž seděli místní a popíjeli svůj pohár či dva na dobrou noc. Upřeli na něj své pohledy s otázkou v očích.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KaTTy* KaTTy* | Web | 21. listopadu 2009 v 22:58 | Reagovat

Moc hezkej bloček :]

2 Beri Beri | 21. listopadu 2009 v 23:25 | Reagovat

Pěknýý!!

3 Sharten Sharten | 21. listopadu 2009 v 23:27 | Reagovat

hm jo díky oboum
8-)

4 Bella Bella | Web | 21. listopadu 2009 v 23:29 | Reagovat

No teda :) Ještě jsem od Tebe nic nečetla, ale tohle se mi moc líbí :) Působí to na mě tak nějak mile - je to takový nenucený, s nádechem humoru.. Používáš hezký obraty - moc se mi líbilo třeba na začátku: "Celkově by působil uctivým dojmem, nebýt jeho společníka, který byl dvakrát tak veliký a celou scénu činil poněkud směšnou. Přesto se zatvářil kajícně, je-li u draka něco takového možno říci." a "oči v barvě tisového jehličí" :) Jsem ráda, že jsi začal svou tvorbu publikovat, jsem moc zvědavá, jak se to dál vyvine :) Hodně štěstí s psaním a blogem ;)

5 Long Long | Web | 22. listopadu 2009 v 12:55 | Reagovat

:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama